Máta

Svěží vůně máty na zahradě i v květináči.

Máta je vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovitých, dorůstající výšky až 90 centimetrů. Vyskytuje se po celém světě. Má dřevnatý oddenek s podzemními i nadzemními výběžky s pupeny. Máta vyžaduje lehčí až středně humózní půdy s vyšší hladinou spodní vody. Na polohu pozemku není máta náročná, snáší i zastínění. Potřebuje ochranu před studenými větry. Máta vyžaduje hojnou zálivku a rozptýlené světlo, druhy s tmavšími listy snesou i polostín.

Mátu můžeme pěstovat i v truhlíku nebo v květináči. Přezimování však bývá obtížné: v chladnější místnosti máta někdy zimu přečká a na jaře obrazí, a někdy zimu nepřečká. Máta se množí výhradně vegetativně. Trsy se vyrývají v dubnu až květnu a sází se do šikmo do připravených řádků. Nať se sklízí třikrát do roka vždy před květem, jakmile porost dosáhne 20 až 30 cm výšky. První sklizeň bývá v červnu.

Vyrábíme domácí mátový sirup, mátový olej i čaj z čerstvé máty. Přidáváme ji v létě do smothie, citronové limonády, uplatnění má i v kuchyni a to k jehněčímu, kuřecímu masu,ale i k rybám, přidává se i do salátů.

Mátu si můžete i na zimu usušit

Využití máty - v ovocných salátech, čaji, sladkých jídlech a dezertech. Může se však stát i zajímavým kořením k masu - často se s tímto způsobem úpravy setkáme v arabské kuchyni.

Jako léčivá rostlina může být máta použita při kašli a nachlazení, chřipce, bolestech břicha a zánětech. Známý je její pozitivní vliv na trávení a chuť k jídlu.

Máta peprná - zevně se máta užívá při rýmě, nachlazení, zánětech hrtanu a průdušek jako inhalace, nosní mast, kloktadlo.